Pavlovi je 14 let, navštěvuje 9. ročník základní školy, kde se vzdělává za pomoci individuálního vzdělávacího plánu. Mimo dyslexie u něj byla diagnostikována dysgrafie a dysortografie. Při čtení ho často bolí hlava, text se mu rozmazává před očima.
„Když se na něj spíš jenom tak podívám. Potom se musím hodně koncentrovat,“ říká Pavel, respektive ještě nedávno říkal.
Logopedickou intervenci podstupoval pravidelně, ale nepomohla: při čtení pro něj byla nejtěžší delší slova. Proto dával donedávna přednost hlasitému čtení. Už půl roku se ale cítí mnohem sebejistěji a čte téměř bez problémů: na počítači, na telefonu, na tabletu. Mnohem lépe se učí. Pomohl mu skvělý objev holandských designérů.
Zhoršené kariérní podmínky
Dříve než popíšeme tuto aplikaci, která stonásobně zlepšuje životy dyslektiků, a poradíme vám, kde si ji stáhnout, je třeba říct, že dyslexie je jednou ze spektra specifických vývojových poruch učení.
Projevuje se nesnázemi při učení – při čtení a psaní. Zhoršuje jedincův výsledkový profil v edukačním procesu, tím pádem i jeho kariérní vyhlídky. Vyrovnává se zvláštní péčí v dyslektických třídách, používáním speciálních pomůcek a hledáním alternativních cest vstřebávání poznatků. Celosvětově je jí postiženo deset procent populace (v Česku jde o stejná čísla).
„Jak může dyslektik studovat na vysoké škole?“ podivuje se můj známý, odborný asistent na vysoké technické škole. „Ten student se dopouští základních numerických chyb, a dokonce občas zaměňuje označení matematických konstant.“
Nejčastější příčinou vývojových poruch učení, jako je právě dyslexie, je podle odborníků dědičnost. Dyslexie ale může být způsobená i jinými faktory, jako je vývoj dítěte v těhotenství nebo úraz. V určité míře se vyskytuje přibližně u osmi až deseti procent populace. Kromě čtení ovlivňuje i psaní nebo krátkodobou paměť. V některých pramenech se uvádí, že dyslexií, dysgrafií, hyperaktivitou či jinou specifickou poruchou učení trpí až 15 procent populace. To by znamenalo zhruba 300 000 dětí v Česku. Odborníci tvrdí, že dyslexií trpí častěji chlapci než dívky.
Bavíme se dál, padají slova jako „základní chyby“, „základní nedostatky“, „schopnosti“ a taky „nadání“. „Vysoká škola je přece jen pro ty nadané?“ končí dotyčný svůj monolog spíše řečnickou otázkou.
Jde bohužel o reálný příklad chybného chápání dyslexie jakožto trvalého handicapu, vylučujícího nadání a neslučitelného s dalším studiem.
Handicap versus nadání
„Pro mnohé laiky, a dokonce i pro řadu odborníků bývá stále obtížné připustit simultánní existenci rozumového nadání a handicapu. Nadání však může koexistovat s libovolným handicapem – somatickým, senzorickým, s psychiatrickou diagnózou, s nedostatky ve školních dovednostech. Děti této specifické, avšak početné skupiny bývají v odborné literatuře označovány jako tzv. ‚dvakrát výjimečné‘“, vysvětluje Šárka Portešová, psycholožka pracující v Institutu výzkumu dětí, mládeže a rodiny při Masarykově univerzitě.
Podle Portešové jsou typické rozpory ve školních výkonech u nadaných dětí s poruchou učení (dyslexií) tyto:
- Špatná paměť na fakta, špatná krátkodobá paměť.
- Dobrá dlouhodobá paměť, schopnost třídit informace, srovnávat, klasifikovat, vidět souvislosti a vztahy.
- Problémy v oblasti čtení, psaní, užívání gramatických pravidel.
- Dobrá slovní zásoba i slovní produkce.
- Velké problémy s „jednoduchými úkoly“.
- Dobrá schopnost komplexních myšlenkových manipulací a operací, abstraktní uvažování, lepší výsledek v náročnějších úkolech.
- Nedostatky v kontrole jednání a pozornosti, když je téma nebo předmět pro ně nezajímavý.
- Schopnost soustředit se neobvykle dlouhou dobu na téma, které je zajímá.
- Problémy s memorováním a mechanickým učením.
- Nadprůměrná tvořivost a zvídavost, imaginace, dobrý pozorovatel a experimentátoři. Dobrá schopnost zdůvodňovat a argumentovat, zvídavost, smysl pro humor.
Šance lépe uspět
Často se ukazuje, že se tyto děti velmi dobře uplatňují například v umění, v technických a přírodovědných oborech, vynikají v geometrii, mechanice a tvořivosti.
Nyní mají velkou šanci uspět ještě mnohem více, a to díky holandskému absolventovi umělecké akademie v Utrechtu jménem Christopher Boer. Ten využil vlastní zápas s psanou podobou jazyka a vlastní zkušenosti s tímto kognitivním deficitem k vytvoření speciálního softwaru – fontu písma, kteří dyslektikové mnohem snadněji rozluští.
Boer tato svá tvrzení doložil ve studii vstřebatelnosti textu pomocí svého fontu na školních dětech. Její výsledky byly posléze potvrzeny dalšími výzkumníky z univerzit v Twente a Amsterdamu. Písmo vypadá takto:
Studie o účinnosti tohoto písma, které můžete dětem nainstalovat do všech elektronických zařízení, aby se jim v něm zobrazovaly všechny texty, prokázaly, že ho dyslektici dokáží číst až o 84 % rychleji a dělají o 77 % méně chyb při čtení.
Pro domácí použití byl font písma donedávna zcela zdarma, dnes je za mírný poplatek (asi 4 euro, ale nám se ho podařilo stáhnout také zdarma) a dětem ho můžete do počítačů, tabletů či mobilních telefonů stáhnout na stránkách projektu.
