Titulek staršího, leč stále aktuálního článku online verze lifestyle časopisu pro ženy Heroine, článku, na který jsem náhodou narazila, zní: Tradwives a tradfems: proč začaly instagramové hospodyňky bojovat s feminismem? Zmíním ještě úvod neboli perex článku. Cituji:
Možná už jste na Instagramu taky narazili na účty hospodyněk, které nadšeně vaří a pečou, rovnají naškrobená prostěradla, zdokonalují venkovské chalupy a vyrábějí svíčky s vůní lučního kvítí. U některých je to jen normální koníček či rovnou životní styl, ale jiné se od látání punčoch a pečení chleba nenápadně posouvají až k odporu k feminismu a obdivu k radikální pravici. Jak vypadá temná strana obdivovatelek tradičního životního stylu a proč si dát pozor na zdánlivě nevinné obdivovatelky módy padesátých let?
Podle autorky se s takzvanými tradwives pojí nejenom odpor k feminismu, který je vnímaný jako něco, co ničí opravdové ženství, ale obecně i k progresivismu, levicové politice a současnému světu jako takovému.
I moje navýsost tolerantní povaha měla co dělat, aby to vůbec přečetla do konce. Tak nějak jsem, opět naivně – jak jinak taky u levicového média – čekala, že tam najdu třeba aspoň jednu rozumnou větu. Místo toho čtu shora uvedené podprahové manipulačky. Tak budu asi taky tradwife/tradfem!
Protože myslím, že vaření, uklízení a starost o domácnost je primárně ženská práce. A co víc, dokonce tyto činnosti bez větších řečí (a někdy dokonce radostně!) vykonávám. Protože ráda žehlím košile. Protože mě baví se hezky žensky oblékat a líčit. Protože toužím po manželství a rodině.
Ale na druhou stranu mi nedělá problém vyměnit žárovku, střílet z pistole, spát pod širákem, debatovat o autech, nebo se zajímat o politiku.
Milá paní redaktorko, kam se mnou? Máte tam nějakou škatulku pro tuhle kategorii? Já bych řekla, že má na sobě nápis vyrovnaná/normální. Cítím, že mě ten váš článek poškozuje! Ujme se mě nějaká neziskovka?
Tohle nechápu. Nemám proti životnímu stylu, názorům a hodnotám ostatních nic, ať si každý žije, jak chce. Ale ať ze mě nedělá kvůli mému stylu žití zpátečnickou kreaturu, nebo nedejbože třídního nepřítele.
Tahle indoktrinace je skutečně zlo. Toho času jsem četla měsíčník Marie Claire, takový plátek o módě a životním stylu. Od jisté doby jsem musela přestat. Politiku míchali málem i do reklamy na tampony. Jak by řekla moje babička: Bolševici hadr.
