Různé spisovatele mám ráda pro různé vlastnosti a styly psaní, ale asi jen jednou se mi stalo, že by na mě nějaký spisovatel skrze svoje díla mluvil v tak širokém kontextu.
Aldous Huxley byl mimo spisovatele i filozof, a zdá se mi, že na to, že zemřel před šedesáti lety, máme hodně myšlenkových pochodů velice podobných. Jeho díla se dnes bohužel shánějí už velmi těžko, a vlastně ani nevím, jestli bych vám doporučila víc než jeho klasiky Konec civilizace a Brány vnímání; myslím, že jeho ostatní díla dokážou zaujmout jen užší skupinu čtenářů a mně zrovna hodně sedl.
Huxley byl neuvěřitelně vzdělaný. Jeho styl psaní, přechody k francouzštině a všeobecný rozhled v jeho textech to napovídají dost zřetelně. Zajímaly ho východní filosofie a mysticismus. Když umírala jeho manželka, předčítal jí k odchodu z Tibetské knihy mrtvých. Sám k tomuto svému zájmu napsal dílo Věčná filosofie, což je tedy jedno z nejnáročnějších děl, které jsem kdy četla, ale v pár drobnostech mě postrčila v přemýšlení dopředu. Hledání smyslu života se věnoval i v románu Raněný slepotou, ve kterém se racionální a cynická hlavní postava mění v humanistu a pacifistu, román má lehce autobiografické prvky.
Byl kritikem tehdejších společenských pravidel a poměrů, zejména pózy a pozlátka. Román Kontrapunkt popisuje honosný život anglické smetánky, která je ve skutečnosti prohnilá až na kost špatnými charaktery a nevěrami. Tohle dílo mělo ve své době docela ohlas.
Konec civilizace: aneb Překrásný nový svět, v prvním překladu Konec civilisace, v originálu Brave New World, je antiutopický sci-fi román anglického autora Aldouse Huxleyho. Autor román sepsal roku 1931 a vydal v roce 1932. V češtině vyšel o rok později pod názvem Konec civilisace, ale většího zájmu se dočkal až pozdější překlad od překladatelské dvojice Josef Kostohryz a Stanislav Berounský v roce 1970. Děj se odehrává v Londýně v roce 2540 (632 po F. v knize), kde se objevují motivy pokroku v reprodukční medicíně, učení ve spánku a jejich dopad na společnost. Autor popisuje společnost, která uměle zvyšuje svoji spokojenost za cenu ztráty citů a emocí. Tuto společnost následně konfrontuje s člověkem, který tímto vývojem neprošel (Divoch). Myšlenky z knihy autor později doplnil a rozvinul v eseji Brave New World Revisited (1958) a ve svém posledním románu Ostrov (1962).
Huxley byl jedním z prvních intelektuálů, kteří se věnovali fenoménu psychedelických látek. O tom již zmíněné Brány vnímání, které popisují jeho zkušenost s mescalinem. Na rozdíl od tehdejších hlavních celebrit psychedelik (třeba Timothy Learyho) však k celé problematice přistupoval zdrženlivě a s přísně intelektuálním zaujetím, látky chtěl zkoumat primárně vědecky.
A v neposlední řadě se věnoval sledování politických událostí ve světě a společenskému uspořádání. Jeho dystopie Konec civilizace je jedna z nejdůležitějších knih, které jsem kdy četla. Tato dystopie ovlivnila i pozdější vznik Orwellova románu 1984. Vypráví o tom, že totalita může vypadat i velice přátelsky a udržovat se za široké podpory zmanipulované masy. Tuhle knihu doporučuji už léta a z Huxleyho děl rozhodně nejvíc.
Ale k americkému seriálu z originální produkce Netflixu. Pár ne úplně dobrých recenzí jsem na to už četla, ale chtěla jsem se přesvědčit sama.
Osmidílný americký seriál je trochu zprasek, který nešetří erotickými scénami místo toho, aby pořádně vyobrazil geniální Huxleyho antiutopický svět, ve kterém je totalita dotažena do té dokonalosti, že zmanipulovaným a neustálou zábavou uchváceným lidem vůbec nevadí.
Užívat si můžete pohled na futuristické prostředí, originálně designované kostýmy a masky, připomínající módu Hvězdných válek a Pátého elementu či Loganova utěku. K dobru je tvůrcům potřeba přičíst, že se pokoušejí do příběhu dostat hrozby, jež jsou pro dnešní svět aktuálnější než povinná promiskuita: zejména zasíťování a ovládnutí technologiemi.
Huxley byl podle mě podobný vizionář jako Orwell a jeho dílo je pro nás víc a víc aktuální. Proto – čtěte tu knihu. Seriál jen, když na čtení opravdu moc nejste.
