Hyperaktivita spojená s poruchou pozornosti neboli ADHD trápí tři až sedm procent dětí v populaci. Má výrazný biologický podklad: laicky řečeno dochází k malým, ale funkčně významným vývojovým problémům v jednotlivých částech mozku, které jsou důležité pro to, aby se dítě dovedlo kvalitně koncentrovat, a jsou velmi podstatné i z hlediska krátkodobé paměti.
Děti s ADHD tudíž přeskakují od jedné věci k druhé, neudrží pozornost, k čemuž se přidává zmíněná hyperaktivita svázaná s dalšími potížemi, často jde třeba o tiky.
Počet lidí, kteří potřebují pomoc psychiatrů, za posledních patnáct let narostl o 80 procent; zkušenost s psychiatrickým onemocněním má dneska de facto každý pátý Čech. Odborníci řeší, je-li nárůst dán lepší diagnostikou a osvětou, anebo vlivy prostředí, třeba chemickými barvivy.
Nejhorší dostupnost péče je každopádně v dětské psychiatrii, přičemž v Česku trpí duševními potížemi a poruchami až deset procent dětí, ale pedopsychiatrů máme pouze na sedmdesát. „Nefunkční“ dětská psychiatrie má podle profesora pedopsychiatrie Ivo Paclta mimo zdravotní problémy dětí i vážný sekundární dopad na školství. Defektní systém pedopsychiatrie pak bude podle něj v krátké době příčinou vysoké invalidity pro duševní poruchy neléčené v dětství.
Ve vyspělých zemích je léčeno 70 procent dětí s ADHD, u nás jen sedm. ADHD, což je zkratka z anglického Attention Deficit Hyperactivity Disorder – hyperkinetická porucha neboli porucha pozornosti s hyperaktivitou, patří přitom mezi neurovývojové poruchy. Projevuje se již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku.
Projevy hyperkinetické poruchy
Současně s počátkem nového školního roku, který se pomalu, ale jistě blíží, stoupá počet psychiatrických vyšetření dětí. Podle lékařky Nikol Čermákové, která mimo jiné pracuje v Centru dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické kliniky 1. Lékařské fakulty UK v Praze, je nejčastější diagnózou právě hyperkinetická porucha neboli ADHD.
ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“ – hyperkinetická porucha (HKP), porucha pozornosti s hyperaktivitou, patří mezi neurovývojové poruchy. Tato porucha se projevuje již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihuje 3–7 % dětí.
Má tři základní projevy: hyperaktivitu, impulzivitu a poruchy pozornosti. Rozlišují se dva základní typy této poruchy. Zaprvé typ s převládající hyperaktivitou, za druhé s převládající poruchou pozornosti.
Jde tedy za 1) o neklid, o neschopnost vydržet na jednom místě, kdy vyučovací hodina je pro dítě nepřekonatelný problém. Za 2) o impulzivní jednání, tedy další projev, který lze charakterizovat tím, že děti bezmyšlenkovitě a okamžitě reagují na podněty. A co se týká za 3) poruch pozornosti, dítě nedokáže vnímat výklad školní látky, soustředit se na něj, stejně tak na domácí přípravu. Učitelé často popisují projev této poruchy tak, že žáci mají nepřítomný výraz.
Typické projevy lze většinou zaznamenat již v předškolním věku: dítě se nedokáže soustředit na jednu hru či činnost, má problémy v mateřské škole, kde není s to navázat kontakt s ostatními; hraje si jinak než druzí, kterým hru naopak kazí. A nutno dodat, že leckdy bývají tyto děti v rámci kolektivu agresivní. To se pak přenese do základní školy a začne být nejvíce nápadné od druhé třídy, kde se projevy hyperkinetické poruchy vystupňují.
Ze strany ostatních žáků bývá velmi běžné odmítání dětí s ADHD. A také je typické vzhledem k poruše krátkodobé paměti, že zapomínají. Například si nezapíší úkoly, opomenou doma říct nějakou důležitou věc, kterou vzkazuje paní učitelka, čímž se dostávají do pozice černých ovcí.
Pakliže je zde snaha – ať už ze strany rodičů nebo učitelů – zvládnout projevy této poruchy za pomoci trestů či jinou metodou, tak se nestane absolutně nic a chování se nezlepší. Jde, jak už jsme předeslali, o biologickou dispozici, což je třeba vzít opravdu a vážně v potaz.
Léčba je na rodičích
A co ADHD vlastně způsobuje? „Vedle genetiky, na kterou je v současné době upírána ve světovém výzkumu velká pozornost, jde například o předčasné porody, o hypoxii plodu (přidušení, pozn. red.) a roli hraje také užívání návykových látek matkou v průběhu gravidity. Nejde pouze o drogy, ale i o alkohol a kouření cigaret,“ vysvětluje profesor Ivo Pactl s tím, že základní psychiatrickou vyšetřovací metodou je rozhovor jak s dítětem, tak s jeho rodiči.
Stanoví-li lékař hyperkinetickou poruchu, bývá nasazována medikace. Jako lék první volby je v Česku podávána látka, která zvyšuje pozornost dětí a mírní hyperkinetické příznaky. „Při jejím podávání nejsou tedy děti utlumené, jak se někteří rodiče domnívají, ale více soustředěné. Samozřejmě jako každý lék může mít nežádoucí účinky, bolest hlavy či žaludku. „Lék dítěti nenutíme, musí se rozhodnout sami rodiče,“ poukazuje Čermáková.
Lék působí pouze čtyři hodiny, takže je podáván ve škole a při domácí přípravě. Jak dlouho musí dítě léky užívat, je individuální. Porucha během dospívání a puberty vymizí a do dospělosti přetrvává asi jen u 40 procent pacientů; vývoj mozku se upravuje totiž asi v padesáti až šedesáti procentech případů ve čtrnácti letech věku, pak již děti léky nepotřebují. Ale každé psychiatrické onemocnění je samozřejmě individuální.
Na jedné straně je tedy zahájena léčba farmakologická, která koriguje nedostatek transmiterů (látek, které přenášejí informace, pozn. red.) v mozku vyplavováním dopaminu, dále se zavede práce psychoterapeutická, a to buď s lékařem, anebo s psychologem. To je celý systém. Jakmile jej rodiče pochopí, je léčba v sedmdesáti procentech účinná.
- ADHD se v populaci vyskytuje podle Gaussovy křivky u všech typů inteligence, tedy i u velmi chytrých lidí.
- „Osobně vzpomínám na jednoho svého dospělého pacienta s IQ 140, jenž byl velmi úspěšným pracovníkem v jedné bance, vedení na něho nedalo dopustit. Pak ovšem přišel nový nadřízený, jenž po něm požadoval přesný písemný záznam toho, co řešili na poradách. Toho však nebyl kvůli ADHD schopen a z pracoviště nakonec musel odejít,“ vzpomíná profesor Ivo Paclt.
- Co se týká despotických šéfů a podobně, to jsou spíše velmi inteligentní psychopaté. Ale vysoké IQ, shodou okolností také 140, měl i brutální sériový vrah Roubal. Zde však nešlo o člověka s ADHD, ale o naprostého schizoida.
