V příspěvku Letní filosofické školy, která začíná 1. června, zasadím první evropskou válku v novém století do širších souvislostí doby interregna.
Tvrdím, že to není střet mezi ruskou „esencialistickou“ politikou (obrana Vlasti, šíření Euroasijské ideje apod.) a západoevropskou antiesencialistickou politikou, jak se to často vykládá.
Ruská společnost je podobně fragmentovaná jako společnost západoevropská, a proto v ní nemůže účinkovat (tradiční) esencialismus, v němž je pojem Vlast apod. něco homogenního.
Studie ukazují, že v Rusku je oficiálně průběh války interpretován mnoha způsoby zároveň, tj. neesencialisticky a mnohoperspektivně. Současně vždy pro ty a ony skupiny obyvatel, kteří se jinak mezi sebou neshodnou. Hlavní otázkou je, jak se tyto mnohoperspektivní a postmoderní ideologické formace stávají nositeli války.
Zde je anotace příspěvku Interregnum a válka: V příspěvku představím koncepci interregna jakožto období po uzavření jedné historické epochy. Popíšu první fázi interregna, jejíž počátky lze klást do konce sedmdesátých let minulého století či v našem prostoru do roku 1989. V ní nadále existují určité stabilizační prvky, které tvoří „jádrové vzorce“ uvnitř postmodernismu, neoliberalismu a liberální demokracie, jež byly tehdejší kulturní, politickou a ekonomickou dominantou.
Vysvětlím důvody, proč v první dekádě nového milénia vzniká druhá fáze interregna, v níž se jádrové vzorce rozpadají a scénu zaplňují hybridní útvary.
Vyjádřím hypotézu, že přichází třetí období interregna, v němž tyto hybridní útvary (např. putinovská ideologie) získávají ostře vymezená ohraničení, a tím nabývají konfliktního potenciálu, jenž přechází v reálnou válku.
