Z vysvědčení někdy nemají radost ani děti, ani rodiče. Avšak jak se mají zachovat rodiče, které známky dítěte nejenom že zrovna nepotěšily, ale dokonce rozzuřily k nepříčetnosti? Dříve než vás začne svrbět ruka nebo přijdete se sžírající kritikou, prostudujte si tyto praktické rady.
- Zkuste zachovat klid, i když vás váš potomek známkami vytočí. Špatné známky neznamenají, že jste špatní rodiče.
- Dopřejte si časový odstup, než začnete vysvědčení komentovat. Za hodinu by už mělo být o něco lépe a uváženěji.
- Neříkejte v rozčilení věty: „Z tebe nikdy nic nebude!“ Vzpomeňte na ty, o kterých se děti učí: Antonína Dvořáka, Bohumila Hrabala, Thomase Alvu Edisona, Alberta Einsteina. Jejich vysvědčení byla více než pestrá, a přesto jsou dnes dáváni dětem za vzor.
- Oceňte to, co se na vysvědčení vašeho dítěte ocenit dá, i kdyby to byla jednička z chování. Každé dítě ji nemá.
- Uznejte snahu tam, kde ji dítě vynaložilo, i když to na známce není vidět.
- Navrhněte, v čem by se dítě mohlo zlepšit.
- Zeptejte se ho, v čem mu můžete pomoci.
- Nesrovnávejte svoje dítě s jinými.
- Věta „S takovým vysvědčením se domů nevracej!“ nesmí být vyřčena. Může spustit něco, co jste v žádném případě nechtěli.
- Vhodným trestem je o něco snížené kapesné, omezení dárků za vysvědčení.
Podtrženo sečteno, závěrečné známky a souhrnné hodnocení školního roku berte vždy jako informaci: co se povedlo, co se nepovedlo, co je v příštím roce dobré dělat jinak, jak se z výsledku poučit.
Nechte tudíž i děti, aby vám samy zhodnotily, jak vnímají jak sebe v uplynulém školním roce, tak a svá vysvědčení, co si o vysvědčení myslí.
A nezapomínejte, vysvědčení jsou relativní čísla na papíře a často i subjektivní vyjádření jednoho pedagoga. Jiný učitel a člověk by vaše dítě viděl a hodnotil třeba úplně jinak, zejména na prvním stupni. Tudíž berte známky se zralým nadhledem dospělého rodiče a nedělejte z nich zbytečně velkou vědu či drama.
