Znáte takový ten obrázek, na kterém jsou dva lidi, mezi nimi je na zemi číslice 6 nebo 9, každý stojí z jiné strany a ukazují na ni? Jeden vidí šestku, druhý devítku; a pod tím je napsáno, že když má jeden pravdu, ještě to neznamená, že druhý se mýlí, jen se dívají na svět z různých úhlů pohledu.
Obecně chápu sdělení a připadá mi důležité chtít a stále se učit chápat svět z pohledu druhých lidí. Považuji za nešťastné, když někdo tvrdí: „Pravda je jen jedna,“ a myslí tím: „Pravda je to, co si myslím.“ Kvůli tomu je na světě určitě méně lásky.
Za neméně šťastné však považuji, když někdo tvrdí: „Každý má svou pravdu; a ty pravdy jsou vždy stejně dobré, správné a důležité,“ a myslí tím: „Odmítám čelit tomu, že bych se mohl mýlit.“ Kvůli tomu je na světě určitě méně vědění.
Absolutně nezpochybňuji, že existuje spousta věcí, které jsou subjektivní a v podstatě závisejí jen na úhlu pohledu. Na druhou stranu jsem však přesvědčen, že existuje i spousta případů, kdy má prostě někdo pravdu, zatímco druhý se mýlí – a rozdíl se pak někdy nemilosrdně promítne do fyzického světa; a může znamenat i rozdíl mezi životem a smrtí. Pak je spousta věcí mezi tím.
Proč je důležité rozlišovat extrémy
Myslím, že bychom měli důsledně rozlišovat oba tyto extrémy a neupadat do žádného z nich. Respektive rozeznávat, ve kterých situacích se jedná o který případ, protože oba přístupy mohou být škodlivé, když je aplikujeme v nevhodný okamžik.
Ohledně výše uvedeného obrázku se domnívám, že bohužel ilustruje přesně ten druhý extrém. Mezi postavami na obrázku je pravděpodobně napsaná šestka či devítka. Že dotyční nevědí, která číslice to je, rozhodně to neznamená, že mají pravdu oba!
Dost destruktivní řešení by samozřejmě spočívalo v tom, aby se o tom hádali a nic dál nezjišťovali. V tom má autor obrázku jistě pravdu. Na druhou stranu přístup „oba máme pravdu“ jim sice zajistí, že ani jeden nebude muset čelit svému omylu, avšak zároveň je demotivuje zjišťovat další informace, které by jim mohly pravdu odhalit.
Co když je to matení
Mohou se také mýlit oba; třeba je to tam nakreslené za účelem matení lidí. Jen těžko však mohou mít oba pravdu. Odejít ze situace s tím, že „oba máme pravdu“ sice minimalizuje šanci konfliktu, ale také mnedle nabádá k rezignaci na poznání. To už bych raději odcházel s tím, že nevím.
Ten obrázek jsem viděl v mnoha podobách; a dokonce i v té, kde ho někdo přeškrtl a napsal tam, že jeden z nich má pravdu, což by mohli jít zjišťovat. Byl jsem však i svědkem toho, kdy se tato verze používala k obhajobě neochoty podívat se na svět z jiného úhlu pohledu.
Naučit se radovat z vlastních chyb (základem čehož je v sobě začít oddělovat chybu samotnou od jejích následků) byla jedna z věcí, která mě v životě hodně posunula.
