Každá generace bývá jiná. Jak se změnily české děti za posledních dvacet let?
Vyjdeme-li z několika posledních průzkumů, tato šetření shodně prokazují, že rozvoj informačních technologií v čele s internetem zprostředkovává dnešním žákům jednoduchou cestu k informacím všeho druhu. Internet nahrazuje učebnice a výpisky z hodin. Na druhou stranu ulehčuje práci pasivnějším školákům.
Již žáci druhého stupně základní školy využívají nabídky internetových serverů, prostřednictvím nichž snadno zkopírují slohové práce, čtenářské deníky či referáty; doménou středoškoláků jsou zase vypracované maturitní otázky.
„Zarážející je, že většina z těchto ,opisovačů‘ nepovažuje své jednání za nijak závadné. Jejich hlavním argumentem je, že vše už někdy někdo napsal, tak proč si lámat hlavu a ztrácet čas,“ zamýšlí se nad fenoménem psycholožka Eva Kneblová.
Sociální rozdíly
Rozdíly mezi životním stylem jednotlivých rodin jsou stále patrnější. Soukromé srovnávání a kastování provádějí podle slov učitelek už děti v mateřských školách. Otřepaná fráze, že o peníze jde až na prvním místě, nabývá nepříjemné váhy.
„Na začátku je ‚opravdová‘ Barbie, značkové tenisky či smartphone s lepším fotoaparátem, na konci pak možnost seberealizace v ‚atraktivních‘ kroužcích či soukromé vzdělávání dostupné pouze horním deseti tisícům,“ myslí si Kneblová.
Váženost obyčejné školy s běžnými vyučovacími metodami se pak podle ní otřásá v základech ve srovnání se školou soukromou, nabízející nesrovnatelné výhody za úplatu.
V souvislosti s částečným potlačením do očí bijících sociálních propastí mezi jednotlivými žáky a studenty se ozývají hlasy pro zavedení školních uniforem. Věc ve světě vcelku běžná se však u nás nesetkává s příliš pozitivním přijetím.
Rodina je uzavřená
Rodina se v dnešní době stává více uzavřenou vůči okolí, rodí se méně dětí, přibývá jedináčků. Tyto děti jsou až nezdravě ochraňovány před všemi vnějšími příkořími; jejich rodiče někdy zcela nekriticky bojují proti výhradám učitelů.
„Samo protežované dítě nedokáže nést odpovědnost za své jednání a spoléhá, že rodiče vždy vše vyřeší za něj. I zde bývá kořen narůstající tendence v oblasti sociálně patologických jevů mezi mládeží; vedle užívání alkoholu jde třeba o šikanu. Dítě má pocit nepostižitelnosti a často do extrémů zkouší, kam až může zajít,“ vysvětluje psycholožka.
Sexuální kamarádství
Poměrně novým jevem je podle ní uvolněnost v navazování milostných vztahů mezi dospívajícími. Na jedné straně stojí tradiční platonické a romantické lásky náctiletých, vedle nich však vznikají jakási „sexuální kamarádství“.
„Touhu s někým chodit nahrazuje potřeba mít dobrého kamaráda či kamarádku k občasným milostným hrátkám do té doby, než najdu někoho, s kým chci opravdu chodit. Racionálně vzato tento jev můžeme vnímat jako rozumné řešeni biologické potřeby, v širším úhlu pohledu však opět vidíme strach z odpovědnosti a větší uzavřenost dospívajících vůči svému okolí,“ uzavírá Kneblová.
Hádá se polovina rodičů
Jen 58 procent českých dětí se přitom cítí šťastných, ukázal například jeden průzkumů, z nichž vycházíme. Konkrétně šetření Mladé hlasy 2027, které uspořádal UNICEF. Dětství už se podle výzkumníků mnohem méně pojí s radostí, naivitou a důvěřivostí. Největší vliv na pocit štěstí mají vztahy s rodinou, kamarády a také dobré výsledky ve škole. Naopak smutné jsou děti z problémů ve škole nebo z nadávek, kterými je častují vrstevníci.
Oproti roku 2008, kdy stejný průzkum proběhl naposledy, šťastných dětí o 2 procenta ubylo. Výzkumníci to vysvětlují tím, že děti mají díky již zmíněnému internetu a sociálním sítím snazší přístup k informacím o tom, co se děje v jejich okolí a ve světě. Internet má podle nich ještě jeden efekt: děti dospívají rychleji než dřív. Dnešní třináctileté děti jsou podobnější těm čtrnáctiletým než jedenácti- a dvanáctiletým.
Důvěry v dospělé mezi dětmi obecně ubývá. Největší výsadu mají v tomhle ohledu maminky, kterým věří 93 procent dětí (ovšem v roce 2008 to bylo 97 procent), ale třeba učitelům věří jen 69 procent dětí, podobně jako policistům (64).
Ve dvou třetinách rodin se jejich členové hádají (v polovině případů jde o hádky mezi rodiči, ve třetině pak mezi sourozenci), ve 14 procentech rodin se objevuje i bití. Hádky děti vnímají, i když se může zdát, že ne.
Chtějí zmizet z Čech
V porovnání s minulostí je současná situace v Česku lepší jen podle třetiny dětí. Co je ale až alarmující, je to, kolik dětí chce po studiích Česko opustit. Ze starších dětí je to téměř polovina, v roce 2008 přitom chtělo v ČR zůstat 72 procent dětí. Reálně proto hrozí odliv mozků do ciziny.
