Podle nových zjištění vědců z univerzit v Jižní Africe a UK mají lidé žijící s HIV významně opožděné vnitřní hodiny podobně jako při pásmové nemoci (jet lag). Výsledky, které byly publikování v časopise Journal of Pineal Research, mohou vysvětlovat některé ze zdravotních problémů lidí s HIV.
Vědci z Univerzity Northumbria a Surrey v UK a jihoafrické Univerzity Witwatersand a Univerzity Kapského města zkoumali osoby ve věku 45 a více let v jihoafrické provincii Mpumalanga, kde téměř jedna ze čtyř osob žije s HIV. Jako taková je infekce endemická a není spojena s žádnými rozdíly v životním stylu.
Vědci zjistili, že u HIV pozitivních účastníků byl fyziologický denní rytmus měřený hormonem melatoninem posunutý v průměru o více než hodinu. Jejich spánkový cyklus byl také kratší, začínal později a končil dříve. Naznačuje to možnost, že infekce HIV může způsobovat poruchu cirkadiánního rytmu podobnou narušení při práci na směny nebo pásmové nemoci (jet lag).
Autoři studie věří, že toto narušení vnitřních hodin může významně přispívat k větší zátěži zdravotních problémů jako je zvýšené riziko onemocnění srce a cév, metabolických nemocí a psychiatrických onemocnění, kterým i přes úspěšnou léčbu osoby s HIV čelí.
Jižní Afrika má čtvrtý nejvyšší výskyt HIV na světě. Vědci jsou přesvědčeni, že je potřeba další financování, aby se zjistilo, jestli mladší lidé žijící s HIV v jiných zemích mají také tuto poruchu vnitřních hodin.
„Účastníci studie žijící s HIV v podstatě každé ráno zakouší hodinové narušení spojené s přepnutím na letní čas,“ řekl profesor Malcolm von Schantz, profesor chronobiologie na Univerzitě Northumbria. „Děje se to navzdory faktu, že každý je v podstatě vystaven tomu samému cyklu světla a tmy. Pokud vezmeme v úvahu vztah mezi poruchou cirkadiánního rytmu a spánkové deprivace, mají naše zjištění důležité uplatnění pro zdraví a pohodu osob žijících s HIV.“
Dr. Karine Scheurmaier z Univerzity Witwatersrand, senior autorka studie, dodává: „Velmi se to podobá rizikovému profilu pozorovanému u pracovníků pracujících na směny. Pochopení a zmírnění této poruchy může být důležitý krok, jak pomoci lidem žijícím s HIV žít zdravější životy.“
„Naše zjištění odhalila důležité výzkumné téma,“ říká Xavier Gómez-Olivé, také z Univerzity Witwatersand, jejíž výzkum financoval studii. „V dalším kroku musíme zjistit, zda to samé narušení existuje u mladších osob žijících s HIV v jiných zemích.
