Čas od času se v praxi narazí na otázku, zda je lepší, když ve sporech o úpravu poměrů dětí zastupuje matku právnička-žena. Některé klientky to dokonce vyžadují nebo se naopak muži coby klienti obávají toho, že žena-advokátka nebude v řízení na jejich straně vystupovat s takovým nasazením, protože srdcem je vlastně na straně matky a podvědomě jí přeje, aby byla úspěšná.
Pokládám to za nesmysl. Bylo by neprofesionální věnovat větší péči a pozornost klientovi jen proto, že je to zrovna žena, která bojuje o vyšší výživné, a nikoliv muž, který se nechce nechat oškubat více, než je nezbytně nutné. Mne samotnou by to ani nenapadlo.
Zastupuji muže i ženy a z hlediska profesního v tom nevidím rozdíl. Když tak zpytuji své advokátní svědomí, skoro bych řekla, že raději vystupuji na straně otce, ale není to přesné – raději vystupuji samozřejmě na té rozumné straně. A jestli to jsou náhodou zrovna spíš muži, to zde nechci soudit.
Existuje ale typ matek, s nimiž si jako s klientkami hůře rozumím – matky hyperprotektivní. Sama o sobě není příliš ochranitelská matka problém, ten vzniká ve chvíli, kdy otec dítěte, s nímž nežije, nesdílí její představy o výchově potomka.
Čím je dítě menší, tím to je náročnější, protože maličké dítě vyžaduje hodně pozornosti. Rodič to s ním musí umět, ale tatínek, který s dítětem nežije v domácnosti, se to vlastně nemá kde naučit, a proto to neumí. Není tak zběhlý v krmení, oblékání, hraní si s dítětem, neumí na něj tak přirozeně reagovat, takže se mu to tolik nedaří, což matka obratem využije jako argument, že širší styk otce s dítětem je nevhodný.
Ale velké problémy nastávají s hyperprotektivními matkami i u pubertálních dětí; vyslovené trápení vzniká v případech, kdy je dítětem, o které se vede spor, syn.
Bezmocný otec se pak musí dívat, jak matka jeho dítěte zcela ovládne jeho život, duši, myšlení, zvyky – a také názor na tatínka, nejčastěji v podobě, že mu u tatínka není tak dobře jako u maminky, a vlastně tam nechce chodit. Je to peklo; už se mi v minulosti stalo, že jsem klientce musela naznačit, že jsou i jiní advokáti, kteří třeba – na rozdíl ode mne – budou ochotně asistovat u aktivní snahy odstřihnout dítě od táty ještě ve věku, kdy ani nezačalo mluvit.
Jistě, když se na takovém projektu začne pracovat včas a pěkně systematicky, je předem jasné, jak to dopadne. A že to otec nevyhraje, na to si můžeme celkem vsadit.
Den otců neslavím. Ale řekla bych, že nejlépe je oslavit den otců tak, že zůstaneme všichni pohromadě – maminka, děti a s nimi i tatínek.
